října 2005

Odpovědnost ...

My Češi jsme národem - mimo jiné - sportovců. A jedním za našich nejpopulárnějších sportů patří bezesporu vzdávání se zodpovědnosti - bohužel.
Většina Čechů prochází životem s tím, že téměř všechny kolem sebe viní za téměř všechny ze svých neúspěchů, za každou ze svých osobních nebo profesních katastrof. Když nemohou ukázat na nikoho konkrétního, viní vládu, politiku nebo počasí. Vrací to jejich nepohodlným životům trochu pohody.
Zkrátka a dobře, hledají vnějšího nepřítele, někoho, kdo může za všechny křivdy, které kdy utrpěl. Tento "vnější nepřítel" je zodpovědný třeba i za to, že si nenašli dobrý důvod naučit se například anglicky.
"Já nic - já muzikant" je
tradiční česká odpověď na odpovědnost. Možná právě proto si říkáme národ muzikantů ... Happy.
Raději vše necháváme "jim". Abstraktní "oni" jsou vždy dobrým ospravedlněním jejich neúspěchu, neschopnosti, pohodlnosti nebo špatného charakteru. Nikdo už nepátrá po totožnosti a neobtěžuje se "je" hledat. Vždy je to "jejich" vina, ne naše. Přežívat potom všechny útrapy je mnohem pohodlnější.

Pokud budete chtít ve svých podnikatelských aktivitách vyniknout, hledejte vždy ty zaměstnance nebo spolupracovníky, kterým je toto "čecháčkovství" cizí. Pokud je někdo ochoten přijmout na sebe zodpovědnost, je hoden příkladu a podpory. Čím více budete mít takových lidí kolem sebe, tím úspěšnější můžete být.

HW novinky od Apple

Před týdnem byly na tiskové konferenci v New Yorku představeny (podle mnohých) nejkrásnější notebooky na trhu - Powerbooky. Dostaly do vínku především vyšší rozlišení displaye, delší výdrž baterií a rychlejší paměti.

Picture 4

Další prezentovanou zásadní novinkou u Power MACů G5 jsou procesory. Místo, aby měly dva, nabízejí pouze jeden procesor se dvěma jádry.

Picture 5

Jelikož se konala tisková konference na výstavě zaměřené na fotografii, tak se kromě těchto profesionálních počítačů představila jedna softwarová novinka - Aperture - a ZDE naleznete její demo ukázku.

MY a ONI

Jistě se s tím setkal téměř každý. Naši fotbalisté nebo hokejisté jsou na vrcholném turnaji a jejich výkony uchvátí všechny. Vyhrávají jeden zápas za druhým a zdá se, že je nic nemůže zastavit. V tu chvíli se naše fanouškovská srdce tetelí blahem, zapomínáme na všechny osobní trable a objevujeme svoje vlastenectví. Říkáme MY! My vyhráváme, my hrajeme úžasně a my jsme nejlepší.
ALE ...
Každá vítězná série však jednou skončí. Jakmile se začne prohrávat, všechna tyto citová rozpoložení brzy ochladnou a brzy mění naši rétoriku na ONI!! Oni hrají nemožně, oni prohrávají a oni by za ty peníze měli hrát úplně jinak.

Podobné je to ve firmě, nezdá se Vám? Teprve ve špatných časech se pozná, kolik máte skutečných fanoušků. Kolik takových ve své firmě máte ? Kolik takových jste schopni vychovat ? Kolik jich chcete ?

Wikipedie - otevřená encyklopedie

Nohat-logo-nowords-bgwhite-200px http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana

Wikipedie je česká encyklopedie na Internetu spoluvytvářená svými čtenáři. Je součástí systému jinojazyčných Wikipedií. Česká Wikipedie začala existovat na konci roku 2002.

Wikipedii mohou vytvářet všichni uživatelé Internetu – včetně Vás – kteří mají zájem spolupracovat. Můžete přijít s článkem na jakékoliv téma, pokud bude mít encyklopedický charakter. Wikipedisté mohou editovat jakýkoli článek, pokud není zamčený, opravovat jazykové chyby, články rozšiřovat, psát stručně nebo dlouze. Články nesmějí porušovat autorská práva, nemůžete tedy jednoduše opsat některou z „papírových“ encyklopedií či cizí webové stránky; článek musí být Vaším dílem.

Čeština se se svými články (cca 18 tisíc) v mezinárodním srovnání Wikipedií umisťuje kolem 22. místa. Můžete se podívat na aktuální stav do anglicky psaných statistik. Bude záležet jen na nás, kde se bude čeština umisťovat nadále. Prohlédněte si též centrum pro nápovědu, často kladené otázky, naučte se jak editovat stránku, jak napsat svůj první článek a objevte i další kouzla této rychle rostoucí encyklopedie. Zkusit si to můžete na pískovišti, kde nemůžete způsobit žádnou škodu.

Než začnete editovat, vytvořte si účet a přihlašte se, poté se můžete připsat na seznam všech wikipedistů. Pokud budete mít nějaké dotazy, můžete se zeptat na stránce Wikipedie:Potřebuji pomoc. Diskutovat o obecných tématech můžete Pod lípou.

Chcete-li získat další informace a máte znalost cizích jazyků, ZDE je odkaz na další jazykové mutace.

Pohoda ...

Následující řádky byly inspirovány po četbě knihy Benjamina Kurase - Češi na vlásku..

POHODA. Je to jen slovo ... ale co vše v sobě skrývá ? My Češi pohodu milujeme. Milujeme ji dokonce tolik, že je pro většinu z nás důležitější než ideály, statečnost, poctivost, etika nebo spolehlivost. Ne, že bychom byli tak nepoctiví či neetičtí. Dokážeme však být loajální ke každému, kdo nám tuto pohodu zaručí.

Ačkoli nemáme podobné vtipy příliš rádi, tento je velice výmluvný:

Potkají se Čech a Jugoslávec po válce a vyprávějí si o válečných zážitcích.
"My, hned jak jsme viděli nějakého Němce v uniformě, podřízli jsme mu krk" říká hrdě Jugoslávec s naprostou samozřejmostí.
Čech na to:
"My bychom to bývali také rádi dělali, ale u nás se to nesmělo."

Vždy jsme si užívali většího pohodlí za nižší náklady s mnohem menším úsilím. Neměli jsme život bohatší, ale pohodlnější. Toto slovo pohoda znamená mnohem víc než jen fyzické pohodlí. Mimo jiné to znamená stav věcí, který nevyžaduje na sebe brát zodpovědnost, potýkat se s překážkami, čelit nebezpečí nebo nedostatku.
To z nás samozřejmě nedělá národ dobrodruhů. Dělá to z nás však lidi velice vynalézavé a účelně tvořivé, kdy se snažíme prokousat z nepohody do co možná největší pohody, přičemž se snažíme umně vyhnout na této cestě veškerým nepohodám.

Proto se často raději spokojíme s průměrnou pohodou pokud by se ukázalo, že pro dosažení větší pohody by to vyžadovalo přílišnou nepohodu. Češi se snaží vyhnout za každou cenu (nejen) fyzické bolesti, proto se nedají motivovat k tomu, aby působili bolest druhým.

Pohoda je také duševní rozpoložení, v jakém Češi rádi dělají svou práci nebo poskytují služby. Jestliže jsou přesvědčeni, že to, co se po nich žádá lze udělat bez velkého rizika selhání, sdělí Vám, že to udělají "v pohodě".

Pokud máte ve firmě příliš mnoho lidí, kteří jsou v pohodě, měli byste se možná zamyslet, zda není vhodné něco změnit ... například systém řízení.


V Británii se prý zase dělí zaměstnanci se na tzv. " YES, AND ... " a na " YES, BUT ... ". O tom ale možná příště.


Monitoring Internetu

Co je monitoring a k čemu nám slouží ?

V září letošního roku provedla společnost Internet Info provedla analýzu českého Internetu, ze které vyplývá, že společnosti TOPlist a NAVRCHOLU.cz mají téměř 90% podíl na českém trhu monitorovacích služeb. Obě služby měří více než 6 000 webových stránek umístěných na doméně druhého řádu.

Zatímco
TOPlist se orientuje na nenáročné klienty, kteří chtějí mít bezplatně jen základní představu o návštěvnících svých stránek, NAVRCHOLU.cz díky množství poskytovaných statistik, individuálnímu přístupu a stabilnímu zázemí patří do segmentu profesionálních služeb. Je nejpoužívanější komerční měřící službu u nás.

Z naměřených čísel také vyplývá, že pouhých 7% webových stránek využívá některou z měřících služeb. Většina webů tedy se statistikami svých webů nepracuje vůbec nebo nedostatečně. Vzdávají se tak možnostipřizpůsobovat obsah internetové prezentace zájmům a potřebám svých návštěvníků.

Picture 1

Především NAVRCHOLU.cz nabízí širokou paletu služeb a nástrojů, které jsou nezbytným předpokladem úspěšné realizace a optimalizace internetového marketingu.

Nebo můžeme zjišťovat informace z internetových serverů o naší firmě, produktech nebo konkurenci. Cokoli chcete. Jen je nutné mít jasné zadání.

Záhada ?

V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží
na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a
psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms a ty to
přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé
pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že??

Nevím, zda jde o nějaký skutečný výzkum, ale jedno vím zcela jistě. Existují věci, které musíme brát takové jaké jsou a je zbytečné pátrat po příčinách. Náš čas je příliš drahý než abychom se o to pokoušeli. A nebo ... ?

Švarc systém

Předpokládám, že většinu z nás nějak zasáhly debaty a informace o způsobu využívání živnostenského oprávnění pro jediného zaměstnavatele ... rozšířené pod názvem "Švarc systém".
Myslet si o tom můžeme cokoli, nicméně donedávna zde neexistoval precedens, který by byl návodem pro následné spory.

Rozsudek MS v Praze může být jedním z nich, můžete si jej stáhnout ZDE.

Co je RSS ?

Určitě jste si na webových stránkách všimli značky RSS. Víte co to je RSS formát nebo RSS kanál ?

Co je RSS kanál?

RSS (RDF Site Summary) je velmi jednoduchý formát pro čtení zpráv a článků z různých zpravodajských i jiných serverů, které se snaží svým čtenářům zprostředkovat různé užitečné i různě užitečné informace. Principem RSS kanálů je čtení pouze aktuálních článků, bez nutnosti navštěvovat hlavní a ostatní stránky serverů. Seznam článků se zobrazí přímo ve čtečce RSS a poté má čtenář právo volby, zda načte konkrétní článek se serveru nebo zda článek číst nechce.

RSS formáty

RSS formát nyní existuje v různých verzích od verze 0.90 přes asi nejčastěji používanou verzi RSS 0.91 až po verzi RSS 2.0. Ve své podstatě jde o soubor typu XML, který obsahuje seznam článků na určitém serveru. U každého článku je uveden název, www adresa a popis. Některé verze RSS podporují další položky jako je datum vložení nebo aktualizace atd. V poslední době některé servery využívají formát RSS i pro čtení diskusních příspěvků u každého jednotlivého článku.

Jak číst RSS

Zdroje ve formátu RSS je možné číst hlavními dvěma způsoby. První způsobem jsou tzv. webové (internetovéWinking čtečky RSS a druhým způsobem je použití specializovaného programu (tzv. softwarové čtečky RSS) .

Webové čtečky RSS

Webové čtečky RSS jsou specializované webové stránky nebo servery, pomocích kterých můžete pročítat články a zprávy z různých RSS zdrojů, které jsou tříděny podle typu zpráv nebo serveru. Většina webových čteček RSS nabízí již personifikaci. Pomocí personifikace vyberete pouze ty zdroje nebo obory zpráv, které jsou pro Vás atraktivní.

Softwarové čtečky formátu RSS

Softwarové čtečky RSS jsou specializované programy, které umí načíst zdroje z vlastního katalogu nebo z jednotlivých zdrojů (zadáním adresy RSS). Softwarové programy, které čtou RSS formáty, mají vlastní prohlížeč internetových stránek nebo využívají výchozí prohlížeče www stránek (MS Internet Explorer,Opera, Firefox, ..)

Co je to RSS kanál a jak ho využít?

Díky RSS můžete být aktuálně informováni o novinkách na webu. Ať už se jedná o Aktuální informace o našem hostingu nebo o nové články na nějkém zpravodajském serveru. Vždy záleží na tom, zda vám onen web nabízí RSS kanál.
RSS kanál je vlastně jen cesta k souboru na Internetu, který obsahuje aktuální informace, které vás zajímají. Pokud tuto cestu (odkaz) vložíte do nějaké RSS čtečky, budete aktálně informováni o tom, co bylo na sledovaný web přidáno.
RSS čtečka může být aplikace, která běží u vás na počítači. Stačí, když do ní přidáte odkaz na RSS kanál, který získáte na webu, odkud chcete novinky odebírat a čtečka vás pak pravidelně informuje, pokud je na tom webu něco nového.

Keynote - San Jose 2005


onemore

Dnešního dne pronesl CEO Apple Computer Steve Jobs další ze svých úžasných prezentací.

Hlavními novinkami zde byly nový iMAC G5, iTunes 6 a iPod video.

V podstatě od uvedení prvního iMACu G5 bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy se dostane tento úžasný počítač z pracovního stolu na stěnu v obývacím pokoji a stane se skutečným centrem domácí zábavy. Uvedení nového iMACa s dálkovým ovládáním, integrovanou kamerkou iSight a novým softwarem Front Row je toho jen dalším důkazem. Myslím, že je víc než důstojným konkurentem "majkrosoftího" Windows Media Center ... posuďte sami.

Nové iTunes 6 nabízí především podporu nového iPodu a videa.

Přesto, že nedávno nás Jobs přesvědčoval, že video vs. iPod nedává v podstatě žádný smysl, najednou je tu. Je to jen další ukázka dokonalé marketingové strategie, kterou Apple mistrně ovládá. Díky podpoře iTunes to může být další krok k posílení své pozice v daném segmentu, v němž už nyní má cca 75% trhu.


Streamované video z akce naleznete ZDE.


Použití nástrojů

Často přemýšlím o tom, kolik existuje lidí, kteří nám představují nové a nové teoretické nástroje na řízení, na analýzy a bůhví na co všechno dalšího. Jak je možné, že když máme tolik různých teoretických konceptů (většina z nich jsou často jen "kočkopsové" konceptů již klasických) nemáme odpovídající počet úspěšných firem.

Zdá se, že odpověď je relativně jednoduchá. Není problém v těchto teoriích, ty jsou již léty prověřená v globálních podmínkách. Problém je v efektivním využívání těchto teorií v praxi. Cožpak se dá zpochybnit vědecký přístup k "analýze" SWOT a její další využití? Nebo máte dojem, že benchmarking jako srovnávací metoda je naprosto zbytečná ? Myslím, že většina odpovědí by zněla NE.

Pokud si mohu pomoci příměrem, tak i já vím, že k vyrobení židle nebo stolu je potřeba takových nástrojů kladivo nebo pilku. Tuším také, že bych nějak využil dřevo, lepidlo či hřebíky. ALE! Copak vím, jak to udělat ?
Nezáleží tedy na tom, jestli tyto teoretické nástroje znáte nebo víte kde je sehnat. Je důležité s nimi umět správně a efektivně zacházet.
Takže odpověď na otázku PROČ nemáme více úspěšných lidí nebo společností je taková, že jen relativně málo lidí ví, jak využít nabízených možností.

Šifra Mistra Leonarda


Picture 1

Vražedné tajemství zakódované do nejznámějšího Leonardova obrazu sahá až do dnešních dnů. Ve hře není nic menšího než svatý grál! Robert Langdon, uznávaný harvardský profesor náboženské symbolologie, pobývá služebně v Paříži, když v jeho hotelovém pokoji zazvoní zelefon. Správce uměleckých sbírek v Louvru byl zavražděn. Co s tím má společného profesor historie? Důvod leží hned vedle mrtvého těla: nevysvětlitelná šifra, kterou tam policie objevila. Langdon se pouští do pátrání ake svému ohromení náhle vidí, že kamsi do temnot vede stopa zřetelných nápověd, viditelných pro všechny, kdo vidět chtějí, obsažených přímo v díle geniálního Leonarda da Vinci.


Následující řádky jsou výňatky z některých zajímavých či diskutabilních pasáží. Dovolte, abych se o ně s Vámi podělil.

Převorství sionské bylo založeno v Jeruzalémě v roce 1 099 francouzským králem Filipem I. bezprostředně poté, co toto město dobyl.
Král Filip I. byl údajně strážcem mocného tajemství, které se v jeho rodě předávalo z generace na generaci od dob Krista. Protože se bál, že toto mysterium bude v případě jeho smrti navždy ztraceno, založil tajné bratrstvo - Převorství sionské - a pověřil je jeho ochranou s tím, že je postupně předávali dalším členům po další generace.
Běhěm prvních let v Jeruzalémě se Převorství dozvědělo o ukrytých tajných dokumentech, které měly být pod ruinami Herodova chrámu, jenž měl být vystaven na ještě starších zbytcích chrámu krále Šalamouna. Tyto dokumenty podle jeho přesvědčení měly být tak zásadní, že by se církev nezastavila před ničím, aby je získala.
Převorství přísahalo, že bez ohledu na to jak dlouho to potrvá, najde a bude navěky ochraňovat tajemství. Kvůli vyzvednutí těchto dokumentů založilo Převorství ozbrojenou složku - skupinu devíti rytířů nazvanou Řád chudých rytířů krista a Šalamounova chrámu. Podel anglického výrazu pro chrám jsou tito rytíři známější pod názvem templáři.
Jejich OPRAVDOVÝM cílem bylo nalézt ve Svaté zemi dokumenty v ruinách starého chrámu. Nikdo jestě neví, zda se jim to podařilo, ale NĚCO našli, neboť jim to přineslo nesmírné bohatství.

Během druhé křižácké výpravy řekli králi Balduinovi II., že jsou tam na ochranu křesťanských poutníků. Vzhledem k tomu, že přísahali zachovat chudobu, vyžádali si svolení usídlit se pod zbytky chrámu. Téměř deset let žili ve zbytcích Herodova chrámu. Poté TO odvezli do Evropy a doslova přes noc se znásobil jejich vliv. Nikdo nevěděl, jestli rytíři Vatikán vydírali nebo se církev snažila koupit jejich mlčenlivost, ale papež Innocenc II. okamžitě vydal bezprecedentní bulu, která templářům přiznávala neomezenou moc a prohlásila je za “nepodléhajécí zákonům jiným než vlastním”- za autonomní armádu, nezávislou na intervencích králů a prelátů, na moci svězské i církevní. S vatikánským požehnáním se řád neuvěřitelně rychle rozmohl - jak do počtu, tak do politické moci. Začali za úrok půjčovat bankrotujícím králům, čímž položili základy modernímu bankovnictví.
Ve 14.století měli tento řád takovou moc, že se papež Klement ve spolupráci s francouzským králem Filipem IV. Sličným rozhodl, že s tím musí něco udělat. Rozeslal po celé Evropě vojáky se zapečetěnými rozkazy, které měly být současně otevřeny 13.října 1307 (v pátek). Cílem mělo být rozdrcení templářského řádu a uchvátit ono tajemství.
Klement v dopise tvrdil, že se provinili rouhačstvím, sodomií, znesvěcením kříže. Bůh prý žádá, aby byli polapeni všichni rytíře a mučit je tak dlouho, dokud nepřiznají všechny zločiny ... Odezva této tragédie rezonuje v moderní kultuře dodnes. Jejich poklad spočívající v dokumentech, které byly skutečným zdrojem jejich moci mu však proklouzly. Dlouho předtím totiž byly svěřeny do péče tajemných architektů templářského řádu, do péče Převorství sionského. Totožnost jejich členů byla přísně utajována i před zlobou Vatikánu.

Všechny dokumenty, jejich moc a tajemství se zašalo označovat společným názvem - sangreal. Je to prastaré slovo, které se během let změnilo v modernější označení - svatý grál.
Převorství tvrdí, že legenda o grálu - ta o kalichu - je ve skutečnosti důvtipně zamaskovaná alegorie. Knihy, které to popisují však nemohou soutěžit s obecně známou teorií podporující i největší bestseller všech dob.

V symbolice Převorství je růže synonymem grálu.
Zavěšování růží je starý římský zvyk. Sub Rosa (pod růžíWinking - musí zůstat v tajnosti.
Rosa rugosas, jedna z nejstarších odrůd růží, má pět okvětních lístků a pětiúhelníkovou symetrii - stejně jako zdánlivá dráha planety Venuše na obloze což dává růži silné ikonografické vazby na ženství.
Svatý grál ... nejde ani tak o to kde je, jako co je!
Abychom pochopili grál, musíme pochopit bibli.
Nový zákon. La storia di Leonardo.
Mnozí si dělají živobytí z klamu a falešných zázraků, kterými podvádějí hloupé davy - Leonardo da Vinci.

Bible k nám nepřišla faxem z nebe, bible je dílem lidí. (Martyn Percy)

Vytvořili ji lidé jako historické záznamy bouřlivých časů a od té doby prošla nesčetnými revizemi a dodatky. Nikdy v dějinách neexistovala definitivní verze bible.

Ježíš Kristus byl historickou postavou s ohromným vlivem - možná nejzáhadnějším a nejtvořivějším vůdcem v celých dějinách. Jako očekávaný Mesiáš svrhával krále, inspiroval miliony lidí a zakládal nové filosofie. Jako potomek z rodu krále Šalamouna a krále Davida si mohl oprávněně dělat nárok na židovský trůn. Je tedy pochopitelné, že jeho život popisovaly tisíce následovníků. Do Nového zákona mohlo být zařazeno víc než 80 evangelií, ale nakonec bylo vybráno jen několik - Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo bylo mezi nimi.

Bibli jak ji známe dnes, sestavil pohanský římský císař Konstantin Veliký. Celý život byl pohan a až na smrtelné posteli byl pokřtěn.
V časech císaře Konstantina bylo oficiálním římským náboženstvím uctívání slunce a Konstantin byl hlavním knězem. Čtyři století po ukřižování Ježíše krista přibývalo jeho následovníků takřka exponenciálně. Křesťané a pohané spolu začali válčit a konflikt dorostl takových rozměrů, že hrozil rozpad římské říše na dvě části. Roku 325 našeho letopočtu se rozhodl, že sjedntí Řím jedním náboženstvím - křesťanstvím.
Pohanský císař si vybral za oficiální náboženství křesťatství z pragmatického důvodu - vsadil na vítězného koně. Krilantně konvertoval uctívače slunce ke křesťanství. Tím, že spojil pohanské symboly, data a rituály s křesťanskými tradicemi, vyvořil hybridní náboženství přijatelné pro obě strany.Téměř všechny katolické rituály - mitra, oltář, chvalozpěvy byly přesně převzaty z dřívějších pohanských náboženství. Původně například křes'tanství světilo židovský sabat v sobotu, ale Konstantin jej přesunul na neděli, aby odpovídal pohanskému Dni slunce (anglicky sunday - sluneční den).

Během spojování náboženství potřeboval Konstantin posílit křesťanské tradice, uspořádal proto ekumenické setkání známé jako koncil v Nikai. Na tomto setkání se diskutovalo o mnoha důležitých aspektech křesťanství - o datu Velikonoc, o úloze biskupů,o podávání svátosti a samozřejmě také o Ježíšově božství. Do tohoto okamžiku se jeho následovníci dívali na Krista jako na smrtelného proroka, mocného muže, ale člověka. Ne jako Božího syna.
Prohlášení ježíše za Božího syna bylo oficiálně navrženo na tomto konsilu a pak se o něm hlasovalo. I když to bylo těsné hlasování tak tím, že jej Konstantin prohlásil za Božího syna z něj udělal boha, entitu, jejíž moc je nezpochybnitelná. Tím zabránil nejen tomu, aby pohané napadali křesťanství, ale nyní mohli následovníci Krista dosáhnout pouze jediným způsobem - prostřednictvím římskokatolické církve.
Kristus coby mesiáš byl životně důležitý pro fungování církve a státu. Mnoho učenců tvrdilo, že raná církev doslova ukradla Ježíše jeho původním následovníkům, přivlastnila si jeho některé myšlenky, zahalila do neproniknutelného pláště božství a zneužila k rozšíření vlastní moci.
Zneužitím zásadní Kristovy důležitosti vytvaroval Konstantin křesťanství do současné podoby.
Díky tomu, že jej povýšil na boha teprve čtyři století po jeho smrti, existovalo mnoho dokumentů o Ježíšově životě z nichž bylo patrné, že se jednalo o smrtelníka.
V tu chvíli došlo k jednomu z nejzásadnějších okamžiků v dějinách křes'tanství. Konstantin inicioval a financoval sestavení nové bible, ze kterých byla vyloučena všechna svědectví o tom, že byl člověkem a na jejich místo se dostala evangelia, jež ho popisovala jako Boha.Dřívější evangelia byla shromážděna a spálena.
Naštěstí se některé svitky dochovaly (svitky u Mrtvého moře v padesátých letech 20. století na Judské poušti, nebo Koptské svitky z Nadž Hammádí v 1945).

Vatikán v duchu svých nejlepších dezinformačních tradic se pokoušel svitky utajit. Odhalují totiž výrazné historické nesrovnalosti a výmysly.
Snaha o potlačení těchto dokumentů pramenila z upřímné víry v pravdivost obecně rozšířeného učení a toho, že jde o podvrhy. Prakticky vše, co nás církevní otcové učili o Ježíši, je falešné. Stejně tak jako příběhy o svatém grálu.
Poslední večeře Páně od Leonarda (malba ze stěny Santa Maria della Grazie blízko Milána). Je přece podivné, že se obvyklé legendy o svatém grálu shodují jakožto o chvíli, kdy se na scéně definitivně objevil svatý grál. Jelikož každý člověk má na stole sklenku vína včetně Krista a není tam jediný kalich ... ne co, ale kdo je svatý grál ?
Symbol obrácené otevřené “V” je původní ikonou muže známa jako břit. Opačný symbol je ženský symbol - kalich. Jinak řešeno, legenda využila kalichu jako metaforu pro ženu. Grál je symbolem ztracené bohyně a ve skutečnosti jsou rytířské výpravy hledáním posvátné ženy. Církev totiž upalovala nevěřící a zakazovali oficiálně pohanům uctívat posvátnou ženu.

Před 1954 byly některé detaily skryty pod vrstvami špíny a restaurátorskými pokusy nešikovných malířů z 18. století ... není tam 13 učedníků - ja tam jedna žena - Máří Magdalena! Církev ji proto chtěla očernit a zabránit nebezpečné tajemství - její úlohou je být svatým vrálem. Existují historické záznamy o jejím manželství s Kristem. Da Vinci o tom dobře věděl, proto jejich zrcadlové obrazy, obrácené barvy šatů ... Yin a Yang.
Magdalenino evangelium. Ježíš vyjadřuje obavy, že bude brzy polapen a ukřižován. Dává instrukce Máří Magdakéně, jak má pokračovat. Petr byl nespokojený, nicméně křesťanskou církev měla vést podle neupravených evangelií žena.

Ona patřila do rodu královského - Benjaminova. On byl pokrevním potomkem krále Davida a také židovského krále Šalamouna. Tím, že se Ježíš přiženil, spojil dvě královské větve a vytvořil mocnou politickou jednotu, díky které si mohl oprávněně dělat nárok na trůn a obnovit linii králů, jako existovala za Šalamouna.

Da_Vinci

Když legenda hovoří o kalichu obsahující kristovu krev, myslí se tím MM: ženské lůno, které nese zárodek nového rodu - dítě. Sang real - doslova krev královská.
Jak kdysi napsal Napoleon” historie není nic jiného než fabule, na které se shodne většina lidí. Sangrealské dokumenty obsahují (možnáWinking rodokmen kristových potomků (počínaje Sárou) a vypravuje jednoduše alternativní pohled na jeho život.
Její jméno církev zapověděla, proto různé anagramy - kalich, svatý grál, růže. A slovo rose je anagramem Eros - řecký bůh lásky. V primitivních kultech uctívajících Bohyni symbolizovala růže pět důležitých okamžiků v životě ženy . menstruace, porod, mateřství, menopauzu a smrt.

Opus Dei a jeho prohlášení ke knize.

Pokud jste četli tuto knihu, zajímal by mne Váš názor. Jsou výše uvedené informace fakta či naprostá demagogie?


Velký podvod


Kontroverzní kniha investigativního francouzského novináře Thierry Meyssana obletěla celý svět!

Co se vlastně stalo 11. září 2001 v USA? Kdo doopravdy stojí za útoky na Světové obchodní centrum a na Pentagon ?

O co méně nabízí odpovědí, o to více dává otázek.

Tato kniha je založena výlučně na dokumentech Bílého domu a ministerstva obrany, a na prohlášeních amerických civilních i vojenských představitelů v mezinárodním tisku.
Všechny informace, které uvádí, jsou doloženy a čtenář si je může sám ověřit.

pastedGraphic

Všechno je jinak, než nám říkali. Na Pentagon nespadl žádný boeing, za všechno může spiknutí a boj uvnitř americké administrativy a tajných služeb. A také zájmy energetické lobby a vojenskoprůmyslového komplexu. Samozřejmě.

Proč nejsou na fotografiích poničeného Pentagonu z loňského 11. září vidět žádné trosky letadla? Proč se tak liší výpovědi vysokých amerických představitelů? A kdo je vlastně pachatelem útoků z loňského 11. září.
Jedno je jisté. Loňský útok na Ameriku byl opravdu významnou událostí. Kdyby ne, nevznikla by o ní kniha typu „všechno bylo jinak, než nám tvrdí americká vláda“. Ta kniha se jmenuje Velký podvod, má podtitul Žádné letadlo na pentagon nespadlo a napsal ji politolog Thierry Meyssan.
Autor se rozhodl, že na základě rozporů ve výpovědích, výletů do americké historie, rozsáhlých citací oficiálních a mnoha jiných dokumentů a především sugestivně poskládaných řečnických otázek objeví Spiknutí. Budiž. Bylo to takhle:

1. Na Pentagon žádné letadlo nespadlo. Do newyorských dvojčat sice vrazila dopravní letadla, ale budovy spadly, protože v nich někdo odpálil bombu.
2. Pokud vůbec nějací teroristé v letadlech byli, bylo jich méně, než se říkalo. A kdo ví, jestli to byli muslimové. Letadla totiž byla naváděna signálem přímo z budov WTC, zvládl by to autopilot.
3. O útoku vědělo předem nejméně pět tajných služeb i některé firmy. To proto, aby byly ztráty na životech co nejmenší.
4. To nejdůležitější. Šlo o pokus o puč. Byli do něj zapleteni i vysocí státní úředníci, část armády a tajných služeb. Prezident George W. Bush čelil v době útoku vydírání, vyjednával a ustoupil. Následoval útok na Afghánistán. Zanedlouho to odnene Irák.
5. Usáma bin Ládin to nebyl, je stále agentem CIA.
6. Za vším hledej ropu. V Afghánistánu musel být změněn režim, aby loutková vláda dosazená Američany povolila stavbu ropovodu, který povede z Kaspického moře.

To by bylo. Meyssanovi na odhalení a dokázání (v rámci možností samozřejmě) spiknutí stačilo 158 stran textu a 63 stran dokumentů a fotografií v příloze. A ještě něco. Nebylo by to poprvé, co americká vláda vědomě obětovala vlastní občany (vzpomeňte na Zátoku sviníWinking.
11. září má podle Meyssana kromě ropné lobby ještě další vítěze: Především tzv. vojenskoprůmyslový komplex. Rozpočet ministerstva obrany totiž roste. Posledním vítězem je pak lobby křesťanských televizních kazatelů, jejíž prestiž po útocích díky přízni amerického prezidenta velmi vzrostla.
Proč ne. Dá se to přečíst za jeden večer.

Jedna z mnoha internetových stránek na toto téma je ZDE.

Co si o tom s odstupem času myslíte Vy ?

Jobsův proslov v Stanfordu


SR_450

Toto je text promoční řeči Steva Jobse, výkonného ředitele společností Apple Computer a Pixar Animation Studios z 12.června 2005.

Picture 1


"Je pro mě ctí, že mohu být s vámi při vaší promoci na jedné z nejznamenitějších světových univerzit. Nikdy jsem na univerzitě nepromoval. Abych řekl pravdu, nikdy v životě jsem nebyl promoci blíž než jsem zrovna teď. Dnes bych se s vámi rád podělil o tři příběhy z mého života. To je vše. Nic zvláštního. Jen tři příběhy.

První příběh je o spojování bodů.

Řádného studia na Reedské Univerzitě jsem zanechal po prvních šesti měsících, i když jsem se na ní dalších 18 měsíců zdržoval, než jsem skutečně odešel. Proč jsem toho nechal?
Začalo to ještě dříve, než jsem se narodil. Má biologická matka byla mladá, neprovdaná vysokoškolská studentka, která se rozhodla mě dát k adopci. Měla jasnou představu o tom, že bych měl být adoptován vysokoškoláky, takže vše zařídila tak, abych byl po porodu adoptován právníkem a jeho manželkou. Až na to, že když jsem se narodil, tak najednou zjistili, že vlastně chtěli holčičku. Takže mé rodiče, kteří byli na čekací listině, vzbudil uprostřed noci telefonát s dotazem: “Máme tu nenadále chlapečka – chcete ho?” “Samozřejmě,” odpověděli mí rodiče. Má biologická matka později zjistila, že má matka neabsolvovala vysokou školu a můj otec neabsolvoval ani střední školu, a odmítla podepsat konečný souhlas s adopcí. Nechala se obměkčit až za několik měsíců, když jí mí rodiče slíbili, že půjdu studovat na univerzitu.

A tak jsem o 17 let později šel studovat na univerzitu. Naivně jsem si ale vybral vysokou školu, která byla skoro tak nákladná jako Stanford, a veškeré úspory mých rodičů z dělnické třídy se rozplývaly v mém školném. Po šesti měsících studia jsem nedokázal ocenit jeho hodnotu. Neměl jsem představu, jak naložit se svým životem a nebylo mi ani jasné, jak by mi univerzita mohla pomoci si tu představu utvořit. Přitom jsem utrácel celoživotní úspory svých rodičů. Rozhodl jsem se tedy odejít a doufal jsem, že to dobře dopadne. Tehdy jsem z toho měl dost hrůzu, ale když se ohlédnu zpátky, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Ve chvíli, kdy jsem opustil řádné studium, jsem mohl přestat s docházením na přednášky, které mě nezajímaly, a začít navštěvovat jen ty, které vypadaly zajímavě.
Nebyla to jen romantika. Neměl jsem kolejní pokoj, takže jsem přespával na podlaze u přátel, sbíral jsem lahve od koly a za vratné zálohy 5 centů za láhev si kupoval jídlo; vždy v neděli večer jsem šel přes město 7 mil pěšky, abych ve svatyni Hare Krišna dostal své jediné slušné jídlo v týdnu. Miloval jsem to. A řada zkušeností, na které jsem narazil, když jsem následoval vlastní zvědavost a intuici, se později ukázala být neocenitelná. Dám vám jeden příklad:
Reedská univerzita měla v té době asi nejlepší výuku kaligrafie v zemi. Každý plakát, každá nálepka na šuplíku po celém univerzitním areálu byly vyvedeny krásně ručně vyvedeným písmem. Protože jsem opustil řádná studia a nemusel jsem navštěvovat běžné přednášky, rozhodl jsem se navštěvovat hodiny kaligrafie. Naučil jsem se druhy písma serif a sans serif. Naučil jsem se, jak přizpůsobit vzdálenost mezi písmeny jejich kombinaci, a co dělá skvělou typografii skvělou. Bylo to nádherné, historické, umělecky propracované způsobem, jaký věda nedokáže zachytit – a mě to fascinovalo.
Nic z toho nemělo naději na praktické uplatnění v mém životě. Ale když jsme o deset let později navrhovali první počítač Macintosh, všechno se mi vrátilo. A všechno jsme to taky použili při navrhování Macu. Byl to první počítač s krásným písmem. Kdybych býval na vysoké škole nenavštěvoval tyto jediné přednášky, Mac by nikdy neměl výběr fontů a proporčně odsazené písmo. A protože system Windows prostě okopíroval Mac, je pravděpodobné, že by je neměly ani osobní počítače. Pokud bych neopustil řádné studium, nikdy bych býval nenavštěvoval hodiny kaligrafie a osobní počítače by bývaly neměly ty úžasné fonty, které mají. Tehdy na univerzitě nebylo samozřejmě možné ty body spojit. Ale o deset let později už to bylo nad slunce jasné.
Opakuji, že nelze body spojovat při pohledu vpřed; to je možné, jen díváte-li se nazpátek. To znamená, že musíte věřit, že se ty body nějak pospojují v budoucnosti. Musíte v něco věřit – ve svou odvahu, osud, život, karmu, v cokoliv. Tento přístup mě nikdy nezklamal a změnil můj život.

Můj druhý příběh je o lásce a o ztrátě.

Měl jsem to štěstí, že jsem už v mladém věku našel to, co jsem měl rád. Woz a já jsme s Applem začali v garáži mých rodičů, když mi bylo dvacet. Tvrdě jsme pracovali a v průběhu deseti let Apple vyrostl tak, že se z nás dvou v garáži stala společnost s obratem 2 mld $ a s více než 4000 zaměstnanců. Bylo mi zrovna třicet; o rok dříve jsme uvedli náš nejlepší výtvor – Macintosh. A pak jsem dostal padáka. Jak vás mohou vyhodit z firmy, kterou jste sami založili? Když se Apple rozrůstal, zaměstnali jsme člověka, o kterém jsem se domníval, že je velmi nadaný, aby se mnou firmu řídil – a v prvním roce nebo tak nějak šlo všechno hladce. Ale potom se naše vize o budoucnosti začaly rozcházet a nakonec jsme se rozešli úplně. Když k tomu došlo, představenstvo společnosti se přiklonilo k němu. Takže jsem ve třiceti vypadl ze hry. A to velmi veřejně. Středobod celého mého dospělého života byl pryč; bylo to zničující.

Pár měsíců jsem vůbec nevěděl, co dělat. Měl jsem pocit, že jsem zklamal celou předchozí generaci podnikatelů – že jsem upustil štafetový kolík, když na mě byla řada. Sešel jsem se s Davidem Packardem a Bobem Noycem a pokusil jsem se jim omluvit za to, jak jsem to zpackal. Byl jsem veřejný ztroskotanec a dokonce jsem uvažoval o útěku z údolí. Ale najednou mi pomalu začalo svítat: stále jsem měl rád, co jsem dělal. To, co se stalo v Applu, na tom vůbec nic nezměnilo. Byl jsem odvržen, ale pořád zamilovaný. A tak jsem se rozhodl začít znovu.
Tehdy jsem to neviděl, ale stalo se, že můj vyhazov z Applu byla ta nejlepší věc, která se mi mohla přihodit. Tíhu úspěchu nahradila lehkost nového začátku a méně jistoty o čemkoliv. Osvobodilo mě to, takže jsem mohl vstoupit do jednoho z nejtvořivějších období svého života.
V průběhu příštích pěti let jsem založil společnost jménem NeXT, další společnost jménem Pixar a zamiloval se do úžasné ženy, jež se stala mou manželkou. Pixar vytvořil Toy Story , první počítačově animovaný celovečerní film na světě, a je dnes nejúspěšnějším animačním filmovým studiem na světě. V pozoruhodném sledu událostí koupila společnost Apple NeXT, já jsem se vrátil do Apple a technologie, již jsme vyvinuli v NeXTu, se stala jádrem současné renesance Applu. A Laurene a já máme báječnou rodinu.

Jsem si jistý, že nic z toho by se nestalo, kdybych nedostal vyhazov z Apple. Ten lék chutnal odporně, ale pacient ho nejspíš potřeboval. Občas vás život vezme po hlavě cihlou. Neztrácejte víru. Jsem přesvědčený, že mě drželo nad vodou to, že jsem měl rád, co jsem dělal. Musíte si najít něco, co mate rádi. To platí jak pro práci, tak i pro partnery. Vaše práce bude naplňovat větší část vašich životů; jediný způsob, jak být skutečně spokojený, je dělat to, o čem věříte, že je skutečně skvělá práce. A jediný způsob, jak dělat skvělou práci, je milovat, co děláte. Pokud jste to ještě nenašli, hledejte dál. Nepřestávejte. Tak jako u všech otázek srdce, sami poznáte, až to najdete. A tak jako u všech důležitých vztahů je to s léty čím dál tím lepší. Tak hledejte, dokud to nenajdete. Nepřestávejte s tím.

Můj třetí příběh je o smrti.

Když mi bylo sedmnáct, četl jsem citát následujícího znění: “Budete-li žit každý svůj den, jako kdyby to byl váš poslední, téměř jistě to jednou bude pravda." Udělalo to na mě velký dojem; od té doby se posledních 33 let každé ráno dívám do zrcadla s otázkou: “Kdyby byl dnešek posledním dnem mého života, chtěl bych udělat to, co se dnes chystám udělat?” A kdykoliv byla odpověď v příliš mnoha po sobě následujících dnech “ne”, věděl jsem, že musím něco změnit.
Mít na paměti, že tady brzy nebudu, je pro mě nejdůležitějším nástrojem, který znám, když dělám v životě zásadní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškeré vnější tlaky, hrdost, strach z neúspěchu a překážek – to všechno tváří v tvář smrti odpadne – a zbyde jen to, co je skutečně důležité. Pamatovat na to, že umřete, je podle mě ta nejlepší cesta, jak se vyhnout pasti obav, že něco ztratíte. Nazí už jste. Není důvod nenásledovat hlas svého srdce.
Asi před rokem mi byla diagnostikována rakovina. Ráno v 7:30 jsem byl na prohlídce, která jasně prokázala nádor na mé slinivce. Ani jsem nevěděl, co to slinivka je. Lékaři mi oznámili, že tento typ rakoviny je téměř určitě nevyléčitelným, a že bych měl žít ještě tak tři až šest měsíců. Můj doktor mi poradil, ať jdu domů a dám si do pořádku své záležitosti – což je v lékařské řeči kódové označení k přípravě na smrt. Znamená to pokusit se říci svým dětem během několika měsíců všechno, co jste měli v úmyslu jim říct v průběhu příštích deseti let. Znamená to zařídit všechno tak, aby to pro vaši rodinu bylo co nejsnadnější. Znamená to se rozloučit.
S touto diagnózou jsem prožil celý den. Večer toho stejného dne mi provedli biopsii, při které mi prostrčili endoskop krkem, žaludkem a do střev, a jehlou mi ze slinivky odebrali několik buněk z nádoru. Byl jsem pod sedativy, ale moje žena, která u toho byla, mi řekla, že když lékaři prohlédli buňky pod mikroskopem, dali se do pláče, protože zjistili, že nádor je velmi vzácná forma rakoviny slinivky, která je léčitelná operací. Prodělal jsem tu operaci a teď jsem v pořádku.

To bylo nejblíž, co jsem se dostal na dosah smrti – a doufám, že nejblíž i pro několik dalších desetiletí. Ten prožitek mi dovoluje vám říct následující slova s o trochu větší jistotou než v době, kdy pro mě byla smrt čistě intelektuální představou:
Nikdo nechce zemřít. Dokonce ani lidé, kteří se chtějí dostat do nebe, nechtějí zemřít, aby se tam dostali. Přesto je smrt destinací, kterou máme všichni společnou. Nikdo jí ještě neunikl. A tak to má být: Smrt je pravděpodobně nejrafinovanějším vynálezem Života. Je to prostředník Života pro změnu. Čistí staré, aby udělala místo novému. Zrovna teď jste to nové Vy, ale jednou – a není to tak daleko – se postupně stanete tím starým a budete odstraněni z cesty. Zní to dramaticky, ale je to pravda.
Váš čas je omezený, tak jej neztrácejte tím, abyste žili život někoho jiného. Nenechte se chytit do pasti dogmatu – a to je žít s důsledky myšlení jiných lidí. Nenechte svůj vlastní vnitřní hlas utopit v hluku názorů jiných. A co je ze všeho nejdůležitější: mějte odvahu následovat své srdce a intuici, které už samy vědí, čím doopravdy chcete být. Všechno ostatní je podružné.
Když jsem byl mladý, vycházela publikace The Whole Earth Catalog (Katalog celého světa), jedna z biblí mé generace. Vytvořil ji chlápek jménem Stewart Brand, v Menlo Parku nedaleko odsud – a dal jí do vínku poetický nádech. Bylo to koncem šedesátých let, před dobou osobních počítačů a DTP, takže se tvořila za pomoci psacích strojů, nůžek a polaroidu. Bylo to jako Google v papírové podobě, 35 let před příchodem Googlu: bylo to idealistické a plné skvělých nástrojů a pozoruhodných názorů.

Stewart a jeho tým vydali několik čísel Katalogu celého světa a když se přirozeně vyčerpal, vydali jeho poslední číslo. Bylo to v polovině sedmdesátých let a mě bylo tolik, kolik je teď vám. Na zadním obalu byla fotografie venkovské silnice brzy ráno, silnice, na které by ti dobrodružnější z vás mohli stopovat. Pod tím byla slova: “Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázny”. Byl to jejich vzkaz na rozloučenou, když končili. Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázny. A to jsem sám sobě vždycky přál. A dnes, kdy končíte své studium, abyste začali něco nového, přeji vám totéž.
Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázny.

Všem vám velice děkuji."

Originál proslovu najdete ZDE.

Image není na nic


Je dobré si uvědomit, že zákazníci budou vnímat image naší firmy, produktu nebo služby bez ohledu na to, zda se budeme snažit vědomě si nějaký vytvořit či nikoli.

Nejdůležitější prvky, které vnímám jsou představy spojené s:
- obchodní známkou, produktem a uživatelem
- věcmi, událostmi nebo osobami spojované s produktem
- užíváním produktu

Se všemi těmito prvky musíme pracovat jako s celkem, abychom vytvořili soudržný obraz. Balení, prodejní místa, chování zaměstnanců, když reagují na telefonické dotazy, zkrátka vše, co zákazník na naší firmě vnímá zrakem nebo se o firmě doslechne spoluvytváří image. Tento image pak ovlivňuje rozhodování o následné koupi.
Image je tedy celkový dojem, který ze značky mají zákazníci.

ALE! Zásadní, co by správný marketing měl trvale zajišťovat, je prodej, resp. ZISK. Jde o to, že pokud správný marketing nepřesvědčí zákazníka, aby produkt (službu ap.) kupoval častěji, více a s vyšší cenou, samotný image nám zisk nepřinese. Co z toho, že se nám něco líbí, když nás to nemotivuje ke koupi ... ?

© 2012 Jiri Koukal. Powered by RapidWeaver